Ústav srovnávací jazykovědy

dějiny a současnost

Po půl roce svého působení na filozofické fakultě Univerzity Karlovy podal 20. června 1919 Bedřich Hrozný profesorskému sboru návrh na zřízení semináře pro  klínopisné badání a dějiny starého Orientu. Návrh byl schválen a postoupen ministerstvu školství a národní osvěty, které reagovalo již 18. srpna 1919 a svolilo, aby od zimího semestru 1919/1920 tento seminář vznikl. Ředitelem byl Bedřich Hrozný, kromě toho měl seminář stipendium pro jednoho knihovníka na částečný úvazek, teprve od počátku třicátých let jednu pomocnou vědeckou sílu. Členy semináře (ovšem jen dočasně) byli i studenti, kteří si zapsali nějakou přednášku Bedřicha Hrozného. Teprve od roku 1946 měl seminář jedno asistentské místo. Počátkem padesátých let ztratil seminář samostatnost a stal se součástí (oddělením) různých orientalistických kateder, které se tu spojovaly jíndy zase rozdělovaly.
Po roce 1989 byl Hrozného seminář obnoven a v roce 1994 vznikl samostatný ústav. Jeho vědecká a pedagogická koncepce je založena na tradici klínopisných studií na naší fakultě, která byla postupně rozšiřována o srovnávací jazykovědu, jež vychází z filologie indoevropských a semitských jazyků starého Orientu. Jsou  to jednak jazyky chetitoluvijské (chetitština, luvijština) a indoíránské (stará perština a avestský jazyk), jednak jazyky semitské (akkadština, hebrejština, ugaritština, eblajština a arabština).
Ústav je také garantem navazujícího magisterského studia dvou oborů: vedle  srovnávací jazykovědy je to obor klínopis. Členové ústavu se podílejí rovněž na výuce jiných studijních oborů fakulty, jako jsou lingvistika, fonetika a arabistika. Pro studenty studijního programu filologie je určena přednáška „Indoevropeistika pro filology“, ovšem přednášky ústavu zapisují též studenti dalších oborů, především etnologie, religionistiky apod.
Odborné a pedagogické pojetí ústavu jako pracoviště, které spojuje složku filologickou se srovnávací jazykovědou, je plně v souladu s tradicí a moderními trendy na evropských a zámořských univerzitách.

srovnávací jazykověda

Srovnávací jazykověda je vědní obor, který postupně vznikl na počátku 19.st. a jenž především rekonstruuje prehistorii a vývoj jazyků indoevropské (semitské, případně jiné) jazykové rodiny, které pojímá jako určitý produkt, odvozený sui generis z příslušného prajazyka (prajazyků větví). Totéž platí v principu také o postupech rekonstrukce kultury Indoevropanů (Semitů atd.).
Dominující metoda srovnávací jazykovědy je vnitřní a vnější rekonstrukce, která pracuje s hláskovými zákony a uplatňuje se při rekonstrukci jak všech jazykových plánů prajazyka (prajazyků větví), tak jeho vývoje.
Protože rekonstrukce vychází z dochovaného jazykového materiálu, není možná bez úzké návaznosti na filologii (pojímanou jako zkoumání jazyka a textů konkrétního etnika) a na historickou jazykovědu příslušných jazyků a větví dané jazykové rodiny.
Inspirujícím zdrojem srovnávací jazykovědy jsou rovněž vybrané metody a postupy především obecné lingvistiky, fonetiky, fonologie, ale i dalších oborů.

klínopis

Klínopis (z něm. Keilschriftforschung tj. „klínopisné bádání“) vzniká jako vědní obor postupně v druhé polovině 19.st., zpočátku jako převážně filologické bádání o asyrštině, k níž záhy přistupuje sumerština, posléze (1918) chetitština a jiné jazyky starého Předního východu. Součástí klínopisu byl rovněž výzkum dějin, kultury a dalších problémů, které jsou dnes rozvíjeny převážně samostatně, a to v rámci specializace jiných vědních disciplín.
Studijní obor klínopis se na zahraničních univerzitách v posledních třiceti/čtyřiceti letech postupně specializoval, někde na filologii starého Předního východu (většinou ještě s dominancí jednoho z hlavních jazyků tohoto regiónu a doplňkovým studiem dalších jazyků), jinde na kulturní dějiny, archeologii nebo historii, ale také na srovnávací jazykovědu, religionostiku apod.
Základem oboru ve všech jeho formách a specializacích je však stále hluboká filologická průprava (asyrština, hebrejština, chetitština a jiné), na níž navazuje specializace, která se na různých univerzitách liší.

knihovna

Základem dnešní knihovny Ústavu srovnávací jazykovědy je někdejší knihovna Hrozného semináře, která zůstala přes všechny nástrahy doby jako samostatný fond, ovšem její doplňování bylo až do roku 1989 spíše nahodilé, roční dotace byla nepatrná a neexistovala žádná možnost nákupu vědeckých publikací v zahraničí. Tato literatura byla, ovšem ve velmi omezené míře, získávána prakticky pouze výměnou. Významným doplněním knihovny byly téměř dva tisíce separátů privátní sbírky Lubora Matouše, které počátkem 70. let knihovna získala a doplnila tak velkou sbírku separátů Bedřicha Hrozného.
Po roce 1989 došlo k zásadnímu obratu. Ústav zakoupil z pozůstalosti knihovnu Josefa Klímy (šlo zhruba o tisíc knih a několik set separátů), část své knihovny věnoval ústavu Stanislav Segert.
Kromě toho bylo možné začít ústavní knihovnu systematicky doplňovat nákupem zahraniční produkce, prakticky výhradně z finančních prostředků grantů, výzkumných záměrů a dalších zdrojů. Významné byly především prostředky získané z prodeje 4. svazku edice kappadockých tabulek, který ústav vydal (1998). Další monografie a sborníky získala knihovna od zahraničních vydavatelů, kteří představili téměř třem stovkám účastníků pražského 43. Mezinárodního kongresu asyriologů (1996) svou aktuální produkci.
Knihovna Ústavu srovnávací jazykovědy je příruční knihovnou, která obsahuje především základní referenční odbornou literaturu k srovnávací jazykovědě a k filologii indoevropských, semitských a dalších jazyků. Fond knihovny je informačním zdrojem především pro řešení vědeckých projektů členů ústavu (nakonec je doplňována právě z těchto projektů), případně slouží dalším odborníkům a studentům. Knihovní fondy jsou určeny pro prezenční studium, stejně tak je tomu v  příručních knihovnách zahraničních ústavů a seminářů.
V  současné době má ústavní knihovna přes 8.000 knihovních jednotek a více než 2.500 svazků časopisů. Sbírka separátů dnes čítá téměř 7.500 článků z periodik a sborníků. V knihovně je více než 500 různých slovníků a kolem 2.600 titulů sborníků a publikačních řad, a také několik tisíc svazků obsahujících edice textů a další literatura. Celý knihovní fond je zpracován elektronicky a katalog je přístupný na domovských stránkách ústavu.