• Cesty slov vás seznámí s tím, jak v průběhu tisíciletí staré ide. kořeny procházely jednotlivými jazyky, až se bok po boku ocitly ve slovní zásobě češtiny, mnohdy si vzájemně tak nepodobné významem i formou, že je mnohdy zapotřebí důkladné analýzy k objasnění jejich osudů.  Nejen celé jazyky sev čase rozvětvují v široké koruny, ale také potomstva jednotlivých slov seobjevují tam, kde bychom je sotva čekali.  
• Zvukomalba - princip napodobování stále zřejmě u kolébky lidské řeči vůbec a dodnes je plně využíván dětmi, v nichž je proces autonomní slovotvorby dlouho stejně živý jako v našich praprapředcích. Hláskový vývoj a významové posuny mnohdy tento zvukomalebný základ zcela překryly.
• Významové přenosy - vedle skládání slov a odvozování pomocí přípon se ve slovotvorbě projevují metaforické přenosy významu, jejichž motivaci není vždy snadné odhalit. Svědčí kromě jiného o jisté až básnické představivosti a invenci našich předků (a doufejme že snad stejně jednou odsvědčí i naši představivost našim potomkům). 
• Nemoci a léky - podobně jako lidský organismus i jazyk podléhá vnejším vlivům i vnitřním neduhům a jeho struktura se mění. Symptomem takových změn je nerovnováha systému či špatná funkce některých jeho částí. Na rozdíl od lidského těla si jazyk obvykle poradí - vysadí li funkce pádového systému, ruče ji nahradí předložkami a pevným slovosledem.  V několika příspěvcích vám přiblížíme, jak takové "nemoci" vznikají a jak se  samy léčí.
• Recyklujeme! - aneb "Staré koště znovu mete". Pozoruhodným způsobem přicházejí k životu slova, jež už zdánlivě vymřela. 
• Domácí dílna. Lidová etymologie se sice má k etymologii vědecké asi jako astrologie k astronomii, je ale bezpochyby zajímavá a odhaluje pozoruhodné postupy lidského myšlení. V lidové etymologii se uplatňuje odvěká snaha interpretovat  neznámé na základě známého. Lidový etymolog uměle zvyšuje náhodnou podobnost dvou slov tak, aby to méně známé z nich lépe zapadlo "do rodiny", a tedy z cize vypadající rozinky vytvoří "přece naší hrozinku", po staletích štastně se shledavší s hroznem.
• Jakže? aneb O vlastních jménech. Jakže se to vlastně jmenujeme a kde doopravdy bydlíme? Proč za Theodoru máme českou Božidaru, ale Cecilku na Slepušku nikdo nepočeští? 
• To je tabu! Ať to byl strach nebo zdvořilost, lidé vždy o jistých věcech, zvířatech či lidech raději mluvili oklikou. Mnohdy nás už staré strachy (a zdvořilost) přešly, takže ani nevíme, že to či ono slůvko vzniklo opisem či rovnou zkomolením. Jindy zas zdrvořilost nakonec přešla už naše předky, takže dnes můžeme přes náměsti volat výrazy, jež by nám před sto lety uzavřely dveře do salónu.   
• Skleróza se nevyhýbá nikomu. Jak snadno zapomínáme, co slova znamenala! Jen se totiž trochu podobou vzdálí mateřskému kořeni, příbuzní se k nim přestávají znát. 

Příspěvky jsou ve formátu PDF. K jejich čtení nebo pro jejich tisk potřebujete prohlížeč Adobe Acrobat verze 5.0 nebo vyšší, který je zdarma na stránkách www.adobe.cz.

Přesto, že naše soubory můžete volně stahovat nebo je tisknout, případně jimi omračovat ve společnosti, nezapomeňte, že se na ně vztahuje ochrana podle autorského zákona. Autory jsou Petr Vavroušek (PV), Petr Zemánek  (PZ) a Jan Bičovský (JB).